[Zamyšlení pro tento den] „Genialita je jedno procento inspirace a devadesát devět procent pot.“

Přijde mi strašně zvláštní, jak se úspěchy některých osob mezi běžnými lidmi záměrně snižují na základě argumentu geniality a vhodných předpokladů. Je to vlastně strašně komické – Jaromír Jágr dosáhl toho, čeho dosáhl, protože je zkrátka rozený hokejový talent. Bill Gates sedí dlouhodobě na špici nejbohatších lidí na světě proto, že pochází ze zámožné rodiny a měl tak pohádkové zázemí. Omezené pohnutky, které někoho vedou k vyřčení takových soudů, vytvářejí dojem, že výjimečný talent nebo genialita jsou vlastně často spíš vhodnou výmluvou.

Normální člověk by přece toto nedokázal, dostat se z vesnického rybníka na vrchol NHL, nebo založit společnost a stát se nejbohatším na světě. V tom musí určitě ještě něco být. A co když není? Problém bude asi v tom, že si jen opravdu velmi malé procento těch nejempatičtějších lidí dokáže představit množství práce, které musí ti nejúspěšnější po velkou část svého života pravidelně odvádět, aby měli vůbec šanci k vrcholu se přiblížit. Pro zbytek jde o zcela nepochopitelnou skutečnost, a proto jsou ti nejúspěšnější vždy zákonitě bráni jako géniové, kteří uspěli přece hlavně proto, že měli talent jako nikdo jiný.

Osobně jsem vůči tomuto názoru hodně skeptický. Nepopírám nutnost správných vloh. Třeba v umění se bez nich obejdete jen těžko, ale svádět úspěch především na vlohy, nebo genialitu, je hloupost a obelhávání mysli. Tvrdé práci se nevyhne nikdo, kdo chce něčeho dokázat a je úplně jedno, zda jde o druhého Einsteina, nebo Jágra. Čím dříve si tento fakt přiznáte, tím dříve zjistíte, že i velikánům se může vyrovnat kdokoliv z nás, pokud připustíme, že to je možné.