[Zamyšlení pro dnešní den] „Kdy se pustit do další práce? Právě tehdy, když se nám nejvíc nechce.“

Sobota pro většinu soukromníků neznamená zhola nic. Většinou jde o další pracovní den, který sice není tak nabitý, jako všední dny, ale stále je nutný. Kdo se někdy účastnil klasického modelu pondělí – pátek – víkend (což se v podstatě díky škole týká úplně každého), často se v pátek neubrání pocitu pohody. Konec konců je to pátek a přes víkend se toho většinou až tolik neděje.

Proč si tedy část práce neodložit na jindy? Protože právě tady se oddělují ti, kteří to opravdu někam dotáhnou a nakonec budou vlastně rádi za to, že pracovali, i když jim podvědomí velelo dát si nohy na stůl. V osobním rozvoji a cestě za úspěchem narazíte skoro v každém odstavci na povzbuzující hlášku o porušování zavedených pravidel a zvyků.

Arnold Schwarzenegger svého času lidi nabádal, aby pracovali denně 18 hodin, protože 6 hodin spánku každému bohatě stačí. Dnes už ho trumfnuli lidé jako módní guru Milan Vukmirovic, nebo newyorský realitní makléř Fredrik Enklund o kterých se říká, že pracují 20 hodin denně (a jejich životopisy tomu vskutku odpovídají).

Netuším, jestli jsme toho všichni schopni. Pravděpodobně ne, ale tito lidé zkrátka nepřemýšlejí, jestli se jim zrovna další práce chce, nebo nechce dělat. Jedou jako stroje, pravidelné cvičení, zelený čaj a jsou schopni jet od brzkého rána až do půlnoci bez zastavení. To sice krátkodobě zvládne každý z nás, ale mít takto nastavený biorytmus dlouhodobě, to už v podstatě hraničí s vojenským drilem.

Na druhou stranu – když chcete být lepší, než ty stovky a tisíce lidí všude okolo vás, pak musíte pracovat i tehdy, když oni odpočívají nebo spí.

Klidný zbytek víkendu přeje Tomáš Durčák