[TÉMA DNE] Na Vánoce nemusíte nikomu nic dokazovat

Christmas tree reflections in living room

Taky máte pocit, že se z Vánoc stává trendová záležitost, která „má nějak vypadat“, jinak údajně nemáte šanci prožit šťastné svátky? Teď nemyslím jenom bohatého ježíška, hromadu jídla a dům osvětlený tak, že je vidět i z oběžné dráhy.

Předpokládá se také, že budete automaticky milí. Jasně, jsou přece Vánoce, jednou za rok by to mohl zvládnout každý :). Na druhou stranu, očekává se také, že budete milí a přátelští k lidem, které jste celý rok neviděli ani s nimi nemluvili. Vy jste nezavolali jim, oni vám. Možná si nemáte co říct.

Na tom ostatně není nic špatného, prohodit pár slov s někým, koho jste už dlouho neviděli. Vadí mi spíš ta premisa, že je to všechno automaticky očekáváno. I když celý rok chodíte v tričku, protože vám obecně není zima, najednou byste měli chodit ve vánočním svetru a zapomenout na všechny své ostatní běžné návyky (jídlo, cvičení), protože „je to jednou za rok“.

Pravý význam Vánoc

Nejsou právě Vánoce tím obdobím, kdy bychom si měli dopřát odpočinek, radost a čas s rodinou přesně tak, jak sami chceme a ne tak, jak velí společenské konvence? Nechápejte mě špatně, pocházím s křesťanské rodiny, takže Vánoce jsou pro mě něco speciálního a tradice jsou samozřejmostí.

Nutno však dodat, že když tradiční zvyky neprovádíte jen tak, protože „to dělá i soused“, ale vidíte v nich jistý duchovní rozměr i pro sebe a své zamyšlení, není na tom samozřejmě nic špatného. Když ale vidím, jak v některých rodinách zdobí stromeček, zatím co se hádají, jak to udělat s tchýní, proč musí přijít i strýc alkoholik a že děti nedostanou, o co si napsaly ježíškovi, je to vážně na pováženou. Říkám si, proč se tito lidé dobrovolně svazují a odmítají myšlenku, že jsou pány toho, co budou nebo nebudou dělat.

Přijde mi, že i když jsou Vánoce jen jednou ročně, dokázali si mnozí z nás i z nich udělat stereotypní záležitost, kterou dělají asi ze stejného důvodu, z jakého ráno jdou poloslepí do koupelny a umyjí si zuby. Prostě jsou Vánoce, tak slavíme Vánoce. Ze stejného důvodu, z jakého půjdu první pátek v lednu do hospody, protože bude pátek a přede mnou víkend.

Čas se otočit zpátky

Pro mě 24. prosincem začíná až do konce roku období, ve kterém hodně bilancuji. A to nejen v myšlenkách. Stále častěji mi dochází, jak rychle dnes žiju a že na mnoho věci, na které jsem se původně těšil, jsem týden poté, co se staly, už dávno zapomněl. Hromady fotek a různorodých připomínek, které během roku zapadly někam hluboko do šluplíku a jsou smířeny s tím, že už je nikdy neuvidím. Každý je má, zkuste otevřít svůj šuplík.

Proto si vždycky krok po kroku (ne den po dni :D) projdu uplynulý rok, vzpomenu si na to, co jsem dělal, na nové lidi, které jsem poznal, co mi dali/vzali, koho jsem ztratil, co jsem se naučil, co jsem podělal, co jsem přečetl a tak dále.

Když jsem to dříve nedělal, přišlo mi, že jsem každý uplynulý rok za sebou vždy nechával jako nedočtenou, neuzavřenou knihu, kterou jako bych vyhodil z okna. S pocitem „je to pryč, nějak to dopadlo, co tam máme dále?“ Takže pokud máme tomuto vánočnímu období dát dle kalendáře privilegium, že něco končí, je potřeba se ještě jednou čelem postavit všemu, co jsme v posledních 12 měsících prožili.

Nedohánějte, na co jste kašlali celý rok

Ještě jedna věc na závěr. Nikdy jsem se necítil tak, že na Vánoce bych měl všechny najednou zahrnout láskou a dary. Nevím, proč. Přijde mi mnohem smysluplnější dělat toto všechno neustále během roku a Vánoce využít spíš k tomu, abych si upřímně řekl, jestli jsem to opravdu celý rok dělal. Popravdě, kdybych se jenom na Vánoce mohl přetrhnout, abych se věnoval rodině, i když bych věděl, že přes rok jsem na ni kašlal, stejně bych se necítil dobře.

Zítra nám začíná poslední kompletní týden v tomto roce. Užijte si jej naplno a do puntíku přesně tak, jak vy sami chcete!

Klidné a pohodové prožití Vánočních svátků všem, kdo dočetli až sem, přeje Tomáš Durčák