[Téma dne] Jak jsem přišel o iluzi nezávislosti

Znáte ten pocit, když jako podnikatelé poprvé vyděláte za měsíc větší částku peněz, která vás bez problémů uživí? Pro každého, kdo se rozhodne vstoupit na vlastní pěst do soukromého byznysu, jde bez pochyby o významný okamžik. Aby taky ne – dokázali jste si vydělat na živobytí sami, bez zaměstnavatele, jen za pomoci svých schopností.

Součástí tohoto okamžiku je prakticky pro každého i uvědomění, že právě vstupuje do nového, svobodnějšího světa. Nikdo vás už nemusí dále vodit za ručičku, ukázali jste, že něco umíte dost dobře na to, abyste dostali zaplaceno a co víc, umíte si na sebe vydělat.

Svoboda, nezávislost, můžete si dělat, co chcete, kdy chcete … zkrátka sen mnoha mladých lidí. Vše ale samozřejmě není tak růžové. Jednoho dne vám stejně jako mně dojde, že zas až tak nezávislí nejste, právě naopak. Podle toho, v jakém byznysu fungujete, jste vždy extrémně závislí na zakázkách, klientech nebo zákaznících.

Pokud máte stále klienty, doufáte, že se všichni najednou nezvednou a z nějakého důvodu neodejdou, u zakázek zase pro změnu bombardujete okolí nabídkami a doufáte, že někoho zaujmete. No a u zákazníků je to podobné. Nemáte moc dělat si, co chcete. Musíte jim jít trochu na ruku, jinak končíte.

Takže konec iluzí. Jako jste v práci závislí na svém zaměstnavateli a jeho peněžence, nyní jste závislí na peněženkách několika, nebo dokonce mnoha lidí najednou. Dnes už nepovažuju podnikání za jednoduchou cestu ke svobodě. Většina soukromníků potřebuje řadu a řadu let, než se můžou například jen tak rozhodnout, že si někam na delší dobu zajedou a nechají byznys běžet bez nich.

Byť to může zvenčí vypadat přesně naopak, rozhodnutím podnikat se dobrovolně přikováváte ke svému byznysu. Žádné prázdniny, žádná nezávislost, žádné „nemusím do práce“. Naopak, dřina, závislost a do práce musíte klidně i v noci, když je to zapotřebí.

Kde vidím opravdovou svobodu?

Za opravdu svobodné a nezávislé dnes považuji ty lidi, kteří už něco dokázali a dnes si mohou vybírat, jak, s kým a kde budou pracovat. Mají tolik možností a nabídek, že si zkrátka vyberou jen to, co jim po všech stránkách maximálně vyhovuje a vytvoří si „práci na míru“.

Díky tomu si opravdu mohou dělat, co chtějí a když nemají chuť, nepracovat. Ví totiž, že až zase třeba za půl roku budou chtít nějakou tu korunu vydělat, příležitosti se jen pohrnou. Jsou to žádaní lidé, slavní lidé nebo top odborníci ve svém oboru.

Zdá se tedy, že ke svobodě ve skutečnosti nevede žádná jednoduchá cesta. Buď se k ní propracujete skrz dřinu a úspěchy, nebo ji nikdy doopravdy nepocítíte.

Úspěšný a ziskový den přeje všem Tomáš Durčák