Spolupracovníci, kteří se ke mně chovali hezky, mě naučili chovat se nepříjemně

Nikdo nemá rád arogantní lidi. Když vás něčí vystupování dostane do situace, v které se cítíte jako hlupák, máte okamžitě tendenci pomyslet si o něm něco ne příliš hezkého ani slušného. Samozřejmě ani nezvážíte fakt, že byste hlupáky opravdu mohli být a už vůbec vás nenapadne, že být hlupákem neznamená konec světa ani konec života.

Hodný x Slušný člověk

Měl jsem to štěstí/smůlu, že se ke mně mnoho lidí v životě chovalo opravdu moc moc hezky. Tak hezky, že to začalo být na škodu. Víte, ono když vás občas někdo neposadí čelem k sobě a neřekne vám na rovinu, jak se věci mají (zejména, pokud jste muž), vysloveně vám tím škodí.

Příroda nás nestvořila k tomu, abychom chodili po špičkách, na všechny se usmívali a snažili se přetvařovat, abychom nikoho náhodou neurazili. Cílem muže je být vrcholovým predátorem, dravcem a alfou, která si jde za svým a nemá čas zabývat se kudrlinkami ani tím, co si myslí ostatní.

Tady POZOR (!) – neříkám, abyste se chovali jako arogantní sebestředná prasata – existuje totiž poměrně výrazný rozdíl mezi tím být hodný a být slušný.

Když jsem hodný, usmívám se, nemám problém, ale když na mě druhá strana zatlačí, velmi pravděpodobně tlaku podlehnu a půjdu jí „ze slušnosti“ a „abych neurazil“ na ruku, než abych riskoval konfrontaci.

Slušný člověk se umí také usmívat i chovat korektně. Ale ve chvíli, kdy ucítí tlak, okamžitě vyvíjí protitlak (jinými slovy si nenechá kálet na hlavu). Zatímco slušnost hodného člověka nemá meze, slušnost slušného člověka své meze má, a pokud jsou překročeny, nevidí už žádný důvod chovat se nadále jakkoliv příjemně, úsměv mizí a zaujímá obranný postoj.

Nebojte se být hlupákem ve stimulujícím prostředí

Cítit se jako mistr ve společnosti průměrných lidí, kteří jsou vyhaslí, vykazují nulovou aktivitu, nic moc nechtějí, ale jsou na vás moc hodní, vám nepřináší vůbec nic kromě ustrnutí, degenerace a poměrně dobrých předpokladů pro demenci či Alzheimera do budoucna. Můžete si pogratulovat, přeskočili jste laťku, která téměř ležela na zemi.

Čím hodnější na vás někdo je, tím méně se toho od něj naučíte. Nad všemi chybami mávne rukou, řekne vám, že je to v pohodě, že on dělal úplně to samé a nakonec z vás udělá druhé vydání sebe samého. Nikdy pod ním nedosáhnete stoprocentního nasazení, naopak se velmi rychle naučíte, že bohatě stačí 20-30 %, jako to dělá on, aby byl „klid a pohoda“.

Abyste dosáhli výš, potřebujete stimulující prostředí, potřebujete autoritu, kterou budete mít chuť poslouchat a respektovat. Potřebujete se cítit ztraceni, frustrovaní a jako hlupáci. Až pak máte možnost začít se doopravdy něco učit. Dokud nepocítíte hlad být něčím víc (opravdovou frustraci), nemůžete se nikdy nikam posunout. Není to totiž možné ani fyziologicky, protože díky vědcům už dnes víme, že náš mozek se zkrátka nic nového bez frustrace doopravdy ani naučit nedokáže.

Pokud tedy toužíte například po lepších spolupracovnících a podřízených, nezbývá vám nic jiného, než jim takové podmínky vytvořit :).

Úspěšný a smysluplný den přeje všem Tomáš Durčák