Pomáhejte ostatním, ale ne za cenu toho, že tím zahubíte sami sebe

Říká se, že ve chvíli, kdy máte sami dostatek, je nejvyšší čas začít přemýšlet nad tím, jak zase pro změnu něco vrátit zpět. Nemám problém pomáhat lidem kolem sebe. Nedělám to ani pro vlastní karmu, ani pro vlastní pocit. Co ale nemám rád, je všeobecná panika, která se strhává například tehdy, když se někde na druhém konci světa prožene hurikán a najednou každý, kdo netruchlí a neposílá peníze, je bezcitný.

Mám pocit, že podobné panice podlehli i naši evropští politici ohledně celé té situace s přistěhovalci a uprchlíky. Nebudu se tady rozhodně pouštět do žádné polemiky nad humanismem a multikulturalismem, toho je všude až až.

Když se ale na celou věc podíváte teoreticky, máte jenom dvě možnosti. Buď si něco vzít od vlastní pusy a někomu pomoci, nebo ne. Většinou s tím nikdo problém nemá, ale co když jednoho dne už nebudete schopni nikomu nic dát a přesto budete čelit společenskému tlaku, že jste bezcitní, rasisti a podobně.

Například takovou Evropu tato volba už zanedlouho bude čekat. I když máme další a další lidi z jiných kontinentů kde ubytovat, přijde doba, kdy nebude dostatek zdrojů pro všechny. Pak buď zůstaneme humanisty a sami se zahubíme, aby jiní přežili, nebo budeme holt muset přijmout diskriminaci.

Je možné, že tato volba ještě nečeká nás, ale budou před ní stát až naši potomci. Nicméně dříve, či později přijde. Můj názor je v nadpise, co si o tom myslíte vy? Stojí to za to rozdat se za každou cenu pro někoho jiného? Bude toho vůbec společnost schopná? Pud sebezáchovy totiž stále funguje.