Ploďte děti, nekupujte psy

Včera se mi podařilo šlápnout do psího exkrementu. Ale nebyl to ani ten pes, ani jeho neschopný majitel, co mě donutilo napsat tento příspěvek. Jenom jsem si včera uvědomil, že začínám být alergický na psy – přesněji řečeno na bezdětné mladé páry, kteří místo kočárků chodí venčit svoje dvě čivavy.

Kdyby to šlo, vsadil bych si pořádný balík na to, že západní civilizace míří k jistému zániku. Nepomůže nám ani filozofie, ani high-tech technologie. Místo dětí si totiž kupujeme psy (na jedno dítě připadá u mladého páru statisticky jeden pes).

Vidím to i u svých vrstevníků a kroutím hlavou. Pes je pro mladou holku víc než cokoliv jiného na světě, protože mu dá svou mateřskou lásku, kterou by mělo dostat dítě. Na tom by možná ještě nebylo nic špatného. Akorát, že pes za 12-20 let umře. Představte si, že by vám potomek, s kterým jste takto citově spoutaní, v 15 letech umřel – pro každého rodiče asi ta nejhorší věc na světě. A ani muž v tom není úplně nevinně, protože takový stav dopustí, nebo se rovnou přidá a udělá si z psa rovněž náhradu za své dítě.

Nejčastější výmluva mladých pejskařů? Dítě stojí hodně peněz (o času už by se dnes v době psích salónů a hotelů dalo dost dobře pochybovat; někteří psi možná dostávají ještě lepší péči než děti). Můj tip je takový, že když už je dítě na cestě, tak nestresujete, že bude stát hodně peněz.

Nezbývá nic jiného, než se starat, makat a zabezpečit rodinu. Tak to platilo odjakživa a nikdy to nikomu nepřipadalo divné. A výmluva, že dítě stojí hodně peněz, zatímco dáváte tisíce za hračky, psí krmivo a veterináře, je opravdu bezpředmětná.

Neumím to ještě posoudit, ale mám obavu, že když člověk celé mládí promrhá „užíváním si“, nakonec mu to všechno může přijít jako bezcenné nic, protože si uvědomí, že nemá potomky a nemá komu předat své zkušenosti ani majetek.