Panika okolo zdravého životního stylu

V dnešní společnosti, která už je pro mnoho z nás tak trochu post-konzumní (vyzkoušeli jsme si, jaké to je mít všeho hromadu, ale z dlouhodobého pohledu nic moc), vážně se zájmem pozoruju, jak rychle se všeobecné fenomény a názory v důsledku rychlé doby mění.

Z užívání si a hodování ve velkém se během dvou tří let stala panika okolo rakoviny a všichni najednou chtějí žít zdravě. Všichni cvičí, jídlo si odvažují, aby náhodou nepožili kalorii navíc a hrdinou dneška je každý, kdo nedělá nic jiného, než že se věnuje fitness.

Faktem totiž opravdu je, že byť dneska stále průměrný věk má ještě stoupající tendenci, je docela možné, že za 10-20 let přijde zlom, až začne rakovina dnešní mladou generaci kvůli jejich životnímu stylu kosit už po čtyřicítce. Existuje ale i jiný úhel pohledu, který mně osobně přijde jako mnohem přijatelnější.

Jak myslíte, že se lidé chovali, když hromadně umírali na mor? A co tyfus? Nebo španělská chřipka? Ano, panikařili. Panikařili úplně stejně a snažili se dělat úplně stejné preventivní vylomeniny, jako my dnes proti rakovině. Jelikož ale hromadu onemocnění, které v minulosti nebyli lékaři schopni vyléčit, už dnes vyléčit umíme, nebo dokonce zcela zabránit jejich vypuknutí, máme na očích jako zabijáka pouze rakovinu, na kterou zatím medicína kompletní odpověď nemá.

To znamená, že lidé, kteří dnes umírají na rakovinu, by před několika sty lety dost možná byli už dávno mrtví. Ale dnes díky medicíně dokáží hromadu chorob překonat, až se propracují k té, se kterou si zatím jako lidstvo poradit nedokážeme. Lze se na to tedy dívat i z poněkud optimističtějšího pohledu, který se mně osobně hodně líbí a je podle mě i pravdivější.