O vítězství rozhoduje soupeř, ne já

Naše kultura (zejména ta moderní) je hodně postavená na touze vítězit a vítězství. Někdy nás vlastně až tak nezajímá, kdo je nejlepší, nebo jestli jsme sami nejlepší, jde pouze o vítězství. Paradoxem ovšem je, že o tom, jestli zvítězíme, nebo ne, vůbec nerozhodujeme my.

Není možné vítězství nějakým způsobem zaručit. Jediné, co zbývá a o čem doopravdy můžeme rozhodovat, je jestli podáme nejlepší možný výkon a jak se říká „necháme tam všechno“. Pak už záleží jenom na soupeři. Když to na něj bude moc, zvítězíme, když ne, prohrajeme.

Vítězství se tedy zkrátka nedá nikdy zaručit. A přes to si západní kultura i my všichni neustále namlouváme, že můžeme vždycky být ti nejlepší a dokud nebudeme potvrzení vítězi, nic neznamenáme.

Krásně je to vidět ve sportu, kde druhé místo vlastně nic neznamená. Vždyť je to první z poražených a historie jej tak vždycky bude chápat. Přesto mohl podat stoprocentní perfektní výkon a udělat absolutní maximum, což jednoznačně stojí za uznání a respekt … jen to holt nebylo dost. Určitě dobrá věc k zamyšlení pro naše ega.

Úspěšný den přeje Tomáš Durčák