[Motto pro dnešní den] „Vím jenom tolik, kolik jsem prožil.“

Objevil jsem jednoduchou cestu, jak se (bohužel nepopulárním způsobem) vyhýbat nekonečným diskuzím. Zařadil jsem maximální skepsi. Je fascinující, kolik lidí vám nadá za to, že jejich úžasné myšlenky, názory a zkušenosti berete pro své vlastní bezpečí trochu s odstupem.

Typickým příkladem je aktuální dění (například Ukrajina), nebo vždy vděčná politika. Hojně rovněž přístup totální skepse používám v případě konspiračních teorií (11. září 2001 apod.). Jde o to, že o takových věcech se dá zkrátka hovořit do nekonečna. Ať už proto, že fantazii se doslova meze nekladou, nebo proto, že existuje řada názorů a postojů k dané tématice, které si jejich zastánci fanaticky hlídají.

Má strategie spočívá v tom, že když nemám s danou problematikou osobní zkušenosti (nezažil jsem, nevyzkoušel jsem, neúčastnil jsem se), nemám do toho co mluvit. Jednak budu plodit do diskuze jenom teoretické dohady, a také se může stát, že uvěřím lživému názoru. Ony jsou ty zkušenosti stejně nepřenosné.

Pak je tady další věc – potřebuji pro svůj život a svou spokojenost skutečně investovat desítky hodin do toho, abych si ověřil, že WTC spadlo tak, jak spadlo, nebo spadlo úplně jinak, Bin Ládin žije, politici kradou, někteří nekradou, nějací známí politiků kradou, zcela neznámí lidé zase nekradou a terorismus financuje nějaká záhadná skupina světových vládců? Co z toho jako přesně budu mít? Z podobných konspirací dnes šílí davy lidí, spekuluje se o kdečem, ale co z toho vlastně pro obyčejného člověka, hledajícího v životě vášeň, klid a štěstí, plyne? Maximálně chaos, nebezpečná euforie a nervozita. Nemám zájem :)!

Úspěšný a plodný den všem přeje Tomáš Durčák