[Motto pro dnešní den] „Veškerý posun kupředu se zpravidla odehrává mimo komfortní zónu.“

I tvrzení, že člověk má dělat jenom to, co ho baví, může být velmi nebezpečné. Zejména pokud se někomu něco dělat „nechce“, a tak nabyde dojmu, že to bude asi tím, že ho to nebaví. Když si jedete v zajetých kolejích po rovné plošině, těžko potkáte nějakou výraznější změnu.

Pamatuji si v souvislosti s tímto tématem na jednoho učitele ve škole, který když studenti fňukali, že mají hodně písemek a na další už se nestihnou připravit, jednoduše přihlásil, ať si tedy každý z nás zkusí sáhnout na své dno, že nám to některým jenom prospěje. Přirozeně si od skupinky mladých lidí vysloužil vlnu nevole, ale zpětně měl pravdu a de facto pro nás chtěl jenom to nejlepší.

Jde totiž o to, že všechny limity, se kterými operujeme v každodenním životě (musím spát osm hodin, musím mít odpočinek, nemůžu pracovat bez kávy, tohle všechno zítra prostě nestihnu) jsou jen výplody naší hlavy. Ve skutečnosti nikde žádné pevné limity neexistují a až v okamžiku, kdy k tomuto limitu dojdeme, si uvědomíme, že šlo jen o imaginární zeď.

Úspěšný den přeje všem Tomáš Durčák