[Motto pro dnešní den] „Skutečné odpuštění není jen akceptováním toho, co se stalo.“

Narazil jsem o víkendu na nádhernou definici odpuštění. Říká se, že cesta ke šťastnému životu vede skrz schopnost skutečně odpouštět, a tak jsem si řekl, že se s vámi o ni musím podělit. Zněla asi nějak takto:

„Doopravdy odpustit, to znamená smířit se zcela s tím, co se stalo a současně i s tím, že už to nijak nejde změnit. Prakticky se úplně odstřihnout od minulosti a soustředit se pouze na přítomný okamžik a na to, jak onu osobu vidíme v tomto konkrétním okamžiku, ne ve stínu toho, co provedla.“

Prakticky každý z nás chápe odpuštění jako nějakou formu tolerance něčího přečinu. To však není odpuštěním. Jen si dobrovolně k noze uvážeme kámen, který nás bude neustále stahovat zpět do minulosti stejně, jako by se dělo, pokud bychom vůbec neodpustili.

Opravdu odpustit znamená vzdát se minulosti, kterou bychom chtěli a vzdát se naděje, že to mohlo být jinak. Pustit tyhle myšlenky do hlubin minulosti a vrátit se zpět do přítomnosti. Odpuštění rovněž neznamená akceptovat, že to, co se stalo, bylo konec konců ok. Znamená to smířit se s tím, že se to prostě stalo bez ohledu na to, jaké to bylo.

Dokud někde v nitru cítíte neklid z toho, že to všechno mohlo být jinak, ve skutečnosti jste stále nic neodpustili. Umění odpouštět je opravdu umění a čím dříve se to naučíte, tím dříve vás minulost přestane držet zpátky.

Úspěšný vstup do nového týdne přeje

Tomáš Durčák