[Motto pro dnešní den] „Praxe není to, co děláte, když už jste dobří. Je to věc, kterou děláte, abyste se dobrými stali.“

Od jisté doby mám slovo praxe na vrcholu svého žebříčku priorit. Nahradilo tam slovo (státní) vzdělání, z kterého se zároveň stalo slovo sebevzdělání. A upřímně řečeno nemůžu si tuhle změnu vynachválit.

Každého, kdo jde rovněž cestou praxe, nikoliv lejster, určitě potěší, že se tento trend nenápadně začíná šířit do všech zákoutí byznysu. Uznejte sami – vzali byste raději člověka, který něco umí, nebo toho, který vám před obličejem bude máchat titulem, ale co umí, neukáže?

Co mě upřímně šokovalo, je informace, že na tento typ mentality pomalu přecházejí i instituce, jako jsou banky nebo pojišťovny. Zalíbila se mi tato myšlenka: „Společnosti dnes mnohdy raději přijmou třeba člověka, který procestoval Jižní Ameriku, než někoho, kdo právě dokončil ekonomické vzdělání.“

Mám úctu a respekt ke každému opravdovému odborníkovi, o tom žádná. Ale s potěšením vidím, že praxe a životní zkušenosti začínají být ve společnosti minimálně stejně cenné, jako vysokoškolské vzdělání. V některých oborech (třeba zrovna v té ekonomice) je ideální kombinace obojího.

Na druhou stranu bych neměl být překvapen – opravdový podnikatel chce do svého týmu lidi, kteří mu budou vlastním úsilím pomáhat k zisku, ne někoho, kdo se musí všemu teprve zaučit a bez instrukcí sám neudělá ani ň. Taková je dnes holt poptávka a je na každém z nás, abychom jí makáním na svých praktických zkušenostech šli naproti.

Úspěšný den plný nových poznatků všem přeje

Tomáš Durčák