[Motto pro dnešní den] „Opravdový nepřítel tě nikdy neopustí.“

A znova ta rivalita a konkurence. Asi je to tím, že my chlapi bez toho zkrátka nemůžeme být, což ale není nic špatného. Z dnešního pohledu, který se vyvinul podle sociologů zřejmě během období první světové války, kdy svět poprvé v historii poznal utrpení globálního rozměru, je standardně člověk člověku vlkem.

Sem tam ještě přežili nějací rytíři, ale konkurence či rival jsou obecně chápáni jako něco nebezpečného a škodlivého, co musí okamžitě přestat existovat. Opravdový nepřítel přitom může být tím nejlepším, co vás v životě potká. Nyní ale hovořím o někom, kdo dokáže svými schopnostmi zcela potopit vaše ego a místo opovržení si vysloužit respekt.

Říkám potopit ego, ale když respektujete někoho ve vašem oboru, je to většinou váš vzor a základní měřítko. A každý správný vzor by měl být jednoho dne překonán, jinak to byl špatný vzor. Proto může být rivalita zdrojem dosud nemyslitelné produktivity, nápadů a zápalu pro věc.

Lidé dokázali řadu těch nejimpozantnějších činů v historii lidstva ne proto, že si potřebovali sami sobě něco dokázat, ale proto, že chtěli zvítězit nad svým dlouholetým či dokonce celoživotním sokem. Dnes už se, jak jsem říkal, ten respekt moc nenosí, ale když vás někdo vyburcuje k jakékoliv reakci, musíte si přiznat, že na vás chtě nechtě udělal jakýsi dojem, který se nedá jen tak odpárat.

Proto – važte si svých rivalů a nepřestávejte s nimi nikdy bojovat, stojí to za to.

Úspěšný den přeje Tomáš Durčák