[Motto pro dnešní den] „Náš největší strach by neměl být z toho, že selžeme … ale naopak z toho, že uspějeme ve věcech, na kterých v životě vůbec nezáleží.“

Podařilo se vám dnes někoho ponížit, překonat rekord v oblíbené hře na mobilu, nebo jste si chvíli v půjčeném autě připadali jako někdo? Tak přesně toto jsou věci, na kterých v životě vůbec nezáleží. Jdete si každý pátek dát do nosu v nějaké hospodě či baru, trávíte s někým hodinu času jen proto, abyste mohli pomlouvat někoho třetího, nebo si neodpustíte čtení diskuzí naštvaných lidí na internetu místo práce? Stejná kategorie.

Ten seznam by samozřejmě mohl pokračovat ještě dál, ale je to zbytečné. Podstatným kopancem, který by měl aspoň některé z vás probudit, je myšlenka na to, že zatímco vy ztrácíte čas hloupostmi, někdo druhý mezitím maká, aby se dostal před vás.

Vždycky se rád u tohoto tématu vracím k volbě, kterou jsem ještě jako teenager jednou dostal a dodnes si ji pamatuju:

„Buď můžeš být tím oblíbeným, který má vše na háku, je strašně cool, chodí každý týden na diskotéku, protože si chce užívat života a můžeš tohle dělat zhruba do 20-25 let, než budeš muset začít opravdu makat. Nebo můžeš makat teď, ve svých nejproduktivnějších letech života, něco pořádně rozjet a užívat si zbytek života. Nemáš samozřejmě jistotou, že si budeš třeba od 25 už jenom užívat. Ale máš jistotu, že tvojí kdysi oblíbení a cool vrstevníci, kteří mládi zazdili alkoholem a pařbama, už nikdy na podobném výsluní, jako v mládí, nebudou.“

Ono nejde o to být oblíbeným?

I když jsem byl tehdy ještě malý svišť, otevřelo mi to oči. Jako dítě, které tráví X let polovinu dne vždy ve škole, máte totiž úplně jiné životní priority. Za Svatý grál života považujete to, že se bavíte se všemi ve třídě, jste oblíbený, líbíte se holkám, jako první kouříte a jako první přinesete do školy láhev pálenky nebo porno časopis. Že reálný život, na který se máte připravovat, je úplně o něčem jiném a úspěch zde vypadá úplně jinak, to vám přirozeně nikdy nedojde.

Právě proto jsem vděčný za to, že jsem tehdy dostal tuhle volbu a uvědomil si, že když ze mě ve škole všichni nepadají úžasem, vlastně o nic nejde. A co víc, že mě vlastně moje aktuální „společenské postavení“ nemusí ani trochu zajímat (byť je dobré), protože na něm vůbec nezáleží.

Někteří z vás možná máte onu klasickou zkušenost – lidé, kteří byli kdysi ve třídě hvězdami, jsou dnes na srazu přesně na druhém konci žebříčku zajímavosti a ti, kterým se svého času pravidelně posmívali, jsou očividně v životě úplně jinde.

Možná, že kdybychom jako děti věděli, že život se nehraje jen na 9. tříd ZŠ, nebo že nekončí maturitou, brali bychom to všichni trochu jinak a mnoho z nás by se nesnažilo uspět v nepodstatných hloupostech, které mají z dlouhodobého pohledu nulový užitek. Tyhle návyky snažit se o zbytečnosti si totiž všichni odnášejí ze školy do celého zbytku života.

Úspěšný den přeje všem Tomáš Durčák