[Motto pro dnešní den] „Dum spiro, spero (Dokud dýchám, doufám).“

cicero

Pěkné latinské motto, které má zřejmě hodně dlouhou historii. Použil jej totiž už ve 3. století před naším letopočtem řecký básník Theokritos a na přelomu letopočtu pak i římský politik a řečník Cicero. Navedlo mě na myšlenku, jestli na světě existuje pro lidstvo něco silnějšího, než je víra (nejen ta náboženská). Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nic mě nenapadá.

Pro sovu víru jsou totiž lidé ochotni vydržet, a jak nyní můžeme denně sledovat, i páchat zcela nemyslitelné věci. Nic je přitom nedokáže zastavit. Ani logika, ani selský rozum. V jistém smyslu můžeme víru považovat za druh slepoty. Zároveň je však pro věřící osobu spíš otevřením očí, neboť dokáže náhle jasně vidět svůj cíl i předem vyšlapanou cestu k němu.

Možná trošku nebezpečným faktorem víry je radikální zmenšení obzorů. Proto jsou lidé ochotni položit za své přesvědčení i život, ať už jde o jakkoliv nesmyslnou oběť. Nevidí zkrátka jiné východisko. Mně osobně se spíš než kolektivní víra zamlouvá víra v sebe samého. Taková, která mi umožňuje procházet i náročnější období s menším stresem a tlakem, protože věřím ve své schopnosti a jednoduše řečeno „vím, co umím“.

Úspěšný den všem přeje Tomáš Durčák