K čemu mít drahé luxusní hodinky, když stejně pořád nestíháte?

Snažíte se na ostatní dělat dojem? Značkové oblečení, luxusní doplňky a tak dále? Mám s tím jeden velký problém – pokud takhle někdo přijde na první schůzku, možná to i zabere, ale dříve či později se stejně ukáže, jak je na tom s prací, což už většinou tak „luxusní“ není. A pokud tamhle někdo dokáže práci odvést lépe, pak je mi jedno, jestlinosí tepláky, nebo ponožky v sandálech.

Nejlépe tenhle paradox luxusu (nebo snahy vytvořit dojem luxusu) poznáte, pokud si dáte schůzku v centru města s nějakým takovým movitým rádoby podnikatelem. Přijede svým luxusním velkým vozem, ale bude mít problém zaparkovat a nakonec dorazí o 20 minut později, i kdy má budík hodinek větší, než je váš šálek s kávou. Zatímco někdo druhý, kdo přijede oblečený úplně normálně MHDčkem, dorazí na čas a kolikrát s ním je i rozumnější řeč, protože si nevymýšlí nesmysly.

Podle mě by váš dojem, který tomu druhému vytře zrak, neměly dělat ani vaše hodinky, ani vaše auto, ale především vaše pracovní výsledky. Pak můžete přijít v bílém tričku a riflích, protože nemáte potřebu svou neexistující neschopnost schovávat za nějaké drahé oblečení.

Jakmile vycítíte, že s vámi někdo chce hrát hru „kdo dočůrá dále“, sedíte naproti egoistovi, který se vám moc rád pochlubí všemi svými velkými výdaji, aby ukázal, že na to má. Navíc pěkně ztratíte 30 minut času diskuzí o těchto nepodstatných věcech, než se vám vším pochlubí.

Málokdo z těchto lidí přizná, že je zadlužený, nebo mu tak trochu pomohli rodiče. Každopádně ti, kteří si svou vlastní prací na pěkné věci opravdu postupně vydělali, tohle NIKDY dělat nebudou, je s nimi rozumnější řeč a místo kecání o hloupostech raději makají. Hledejte takové a nechte egoisty, ať si své hry na dražší hodinky a dovolené hrají mezi sebou.

Úspěšný den přeje Tomáš Durčák