Jít do neznáma je lepší, než zůstat tam, kde nic není

Tesat minimálně na vstupy u všech úřadů práce, sociálek a škol. Když ve svém životě ustrnu a mám klid, vždycky si říkám, že v podstatě hniju, jenom trošku slušnější formou, než jak si asi hnití běžně člověk představí :).

Co je to za život, když nezkusíte porazit svůj strach, nezkusíte překonat hranice svých psychických i fyzických možností, neoslovíte na zastávce tu holku, co se vám líbí a nikdy neřeknete lidem do očí, že vám vadí nebo nemáte zájem s nimi trávit čas?

Když všechny tyto věci odkládáme a záměrně se jim vyhýbáme, vlastně si nalháváme, že jsme nesmrtelní a bude na to dost času „někdy jindy“. Nebude a než se nadějete, přijde konec definitivní, kdy už plánovat si něco na zítřek nebude mít smysl.

Až si to párkrát vyzkoušíte, zjistíte, že úplně nejlepší strategií je nepřemýšlet o tom, čeho se bojíte a co se vám z bůhví jakého důvodu nechce. Ani nemá smysl opatrně a dopředu vystrašeně vstupovat do neznámé řeky. Nejlepší je naopak udělat hned na úvod velký skok přímo doprostřed onoho neznáma a nechat život okolo, aby vás učil (co funguje/nefunguje, co má/nemá smysl, co dělat/nedělat).

Jakmile přijmete tuto mentalitu, najednou budete všechny své strachy a obavy vítat s otevřenou náručí – další možnost otestovat si svůj kořínek a zjistit, jak život funguje.

Pokud chcete mít jistotu, že neustrnete, ale budete se neustále kopat do zadku a postupovat k novým věcem, piště si deník. Vážně o tom v poslední době uvažuju (a možná o tom v blízké budoucnosti bude nějaký textík). Třeba ne úplně každý den, ale jednou za týden/měsíc si udělat sumář. Myslím si, že by se mi třeba každý rok pak mnohem lépe zpětně hodnotil, než když musím vždycky všechno lovit jen ze vzpomínek.

Pohodovou neděli přeje všem Tomáš Durčák