Čím větší umělec, tím větší obavy. Perfektní sebevědomí existuje pro méně talentované jako cena útěchy

Velcí lidé nikdy dopředu nevěděli, že svým konáním změní svět. Mnoho rozhodnutí a kroků nebylo dopředu ani trochu plánováno, stály se náhodou, nebo je přihrály změny okolností. Jedno má ale drtivá většina z nich společné. Vždy se nacházeli pod velkým tlakem, měli poslední šanci, poslední pokus nebo měli obrovský strach, že to nevyjde. Byli odkázání na svou intuici, šestý smysl, přirozený talent a museli chtě nechtě hrát vabank.

Dneska je to jinak – frčí hra na sebevědomí. Hlavně nesmíte dát najevo slabost, protože toho určitě někdo zneužije. A tak se všichni chovají jako arogantní hovada, protože je to holt in, svět je údajně špatný, lidé jsou špatní a nejlepší je se starat jen o sebe (že žijeme z pohledu průměrného člověka v nejšťastnější době lidské historie, se asi ztratilo někde dole pod čarou).

Sebevědomí je dnes dokonce považováno za výsostnou vlastnost těch nejúspěšnější. Společenské mase asi ještě nikdo nevysvětlil, že život úspěšného podnikatele vypadá přesně naopak – neustálé obavy, nejistoty, nečekané problémy, čas na sebejisté naparování neexistuje. A ani není na místě, protože podnikatel má skok do nejistoty a neznáma na denním pořádku.

Až tedy příště uvidíte sebevědomého machra, který má viditelně potřebu se předvádět a ukazovat všem okolo, že on je ten na vrcholu potravního řetězce, nemusíte s ním ztrácet čas ani v myšlenkách. Svět je totiž zařízen tak, že všichni ti průměrní, jejichž ego se schovává za vysokým a na první pohled neprůstřelným sebevědomím, to mají jako cenu útěchy za to, že nemají a nikdy nebudou mít potenciál něčeho dosáhnout.

Lidé, kteří jsou opravdu na výši, s vámi nikdy nic hrát nebudou. Nemají to za potřebí, nemají na to čas a nevidí za tím žádný smysluplný výsledek ani posun kupředu. Jenom pozor na rozdíl mezi arogancí a upřímností.

top-100-brands-of-the-world-2011

K zamyšlení: Věděli zakladatelé těchto značek už od začátku, že jednoho dne přejedou konkurenci a budou mít celosvětový úspěch? Měli potřebu chlubit se svými úspěchy? Nebo byli raději zticha, makali a nechali mluvit výsledky samy za sebe?